Tři kmenoví hráči SC BLADES, kteří momentálně hájí barvy pražských Prague Black Panthers se zúčastnili o víkendu finále juniorského poháru. Quarterback Jan Bláha, linebecker Tomáš Šedivý a defense lineman Filip Soukup pomohli k vítězství PBP nad oceláři z Ostravy.
 |
Zápas se odehrál v Praze na atletickém stadionu Slavie a konečnému výsledku 46:19 pro domácí přihlíželo 400 diváků. Jasným strůjcem vítězství byl právě náš nadějný quarterback Jan Bláha, který po tom co si v září vyzkoušel reprezentační dres, ovládl juniorskou soutěž. Ve finále hodil dva touchdowny a pro další dva touchdowny si doběhl sám. Názory hráčů na právě ukončenou juniorskou sezónu si můžete přečíst v následujícím rozhovoru: Ahoj borci, jak byste vlastními slovy shrnuli juniorskou soutěž? Tomáš: Juniorskou soutěž bych já osobně hodnotil kladně, celé to období se mi velmi líbilo, jediné co mě mrzí, že se do soutěže nepřihlásilo více týmů. Jsem moc rád, že jsme vyhráli celou soutěž bez prohry a, že jsem díky juniorce poznal super lidi. Filip: Ahoj, osobně si myslím, že to byla ohromná zkušenost mít možnost hrát za juniory PBP, asi nikde jinde v republice neměli kluci tak dobrý coaching jako právě my. Když se o vás starají hvězdy českého fotbalu, je to skvělý pocit, který jim rádi oplatíte na výsledku, a proto jsme jako tým dovedli PBP i na vítězství v juniorské lize. Honza: Ahoj, i přes první mírné zklamání, že se juniorský pohár bude odehrávat v sedmičkové formě fotbalu, jsem byl překvapen, na jaké úrovni se celý juniorský pohár odehrával a to mluvím o všech pěti účastnících. Zápasy měly co nabídnout a byly (doufám) i divácky atraktivní.
 |
Jak probíhala příprava na juniorský pohár? Tomáš: Nejvíc co se týče fyzičky a silových schopností nám dala příprava s Blades, v PBP jsme trénovali jen fotbal a rozvoj hráčských schopností na hřišti. Takže velký dík patří našemu atletickému trenérovi v Ústí. Člověk se musí připravovat i individuálně, když máš čas jít si zacvičit, protože bez posilovny fotbal hrát nejde. Filip: Příprava nám začala už na jaře, kdy jsme s Honzou a Tomášem začali dojíždět na tréninky do Prahy nejdříve 1x týdně, později se to přeneslo na 2 tréninky týdně. Součástí příprav bylo i letní soustředění na konci letních prázdnin, kde jsme strávili celý týden s týmem a trenéry v rámci 6 hodinových tréninků denně + teoretická příprava a společně strávené večery. Honza: Začátky příprav na tuhle sezónu probíhaly už zimě, kdy se tvořil tým z nových kluků a zkušených hráčů z předešlých sezón. Během jara probíhala offseason příprava, kdy jsme se zapojili právě i my. Na konci srpna se konal tuším pětidenní kemp, kde jsme začali instalovat první akce do našeho playbooku. Na pobyt v Kostelci nad Černými lesy rádi vzpomínáme. Hodně jsme se naučili a hlavně došlo k vytvoření skvělého týmu vedeného skvělými trenéry. Jak náročné pro vás bylo dojíždění do Prahy? Tomáš: Náročné jak se to vezme, co se týče času určitě. Museli jsme vyjíždět hned po škole a z tréninku jsme se vraceli jako poslední z týmu, ale to si myslím nám absolutně nevadilo, protože každý trénink, ať už se zrovna dařilo nebo ne, mě nakopl neskutečnou energii a chutí hrát, takže pak vám bylo opravdu jedno, jestli přijedete domů ve 12 nebo ne. Co se týče peněz za vlak nebo za naftu to už bylo horší, ale nakonec se to zvládlo a myslím, že nikdo z nás ničeho nelituje! Filip: Dojíždění do Prahy nebylo velkou fyzickou překážkou autem nebo vlakem jsou to maximálně 2-3 hodiny cesty, největším problémem bylo tyto „výlety" financovat. Osobně jsem byl maximálně podpořen doma, za což děkuji. Vůbec mi nevadilo, že jsem zazdil celé odpoledne, protože jsem ho strávil na cestě s přáteli a spoluhráči a o zábavu bylo vždy postaráno. Poté nás čekal úžasný trénink a cesta domů, které se nesly ve stejném duchu. Takže jediná náročnost cest byla ta finanční. Honza: Na jaře jsme jezdili do Prahy jedenkrát týdně. Po kempu v preseaseon jsme jezdili dvakrát až třikrát týdně podle toho, pokud jsme měli o víkendu zápas. Někdy jsme jezdili autem, ale obvykle vlakem. Ke konci sezóny bylo dojíždění náročnější, než jsem čekal. Trochu jsme si museli překroutit svůj osobní život, ujasnit priority, změnit přístup k jiným věcem, ale nakonec se mi to podařilo i se školou celkem rozumně skloubit. I když asi ještě nikdy jsem neměl v omluvném listu tolik omluvenek typu „zaspal“ (haha). Jaké pocity, teď máte? Myslíte, že vám působení v PBP něco přineslo? Tomáš: Mám pocity takové, že už teď mi chybí řev coache při zápase, když jsme něco zkazili, protože to mě dokázalo nakopnout. Jsem hrdý na tým, že jsme pro rok 2014 nejlepší juniorský tým v ČR. Možnost hrát za PBP a trénovat pod nimi mi dala opravdu hodně, učit se od nejlepších, hrát s nejlepšími, nic lepšího vás ve sportu potkat nemůže, než to, že trénujete s lepšími, než jste vy sami, abyste se zlepšovali. Filip: Jsem nadšený, projít ligou bez porážky a pak vyhrát titul s klukama, s kterými jste strávili přes 180 hodin na hřišti, je úžasný pocit. Myslím, že nás to posunulo herně i mentálně. Naučili jsme se spoustu nových individuálních věcí, ale také to jak je důležité v týmu tahat za jeden provaz a snášet to, že občas přistanou nějaké ty body i na našem kontě. Honza: Asi bych řekl, že jsem moc rád za možnost být součástí takového týmu a rozhodně nám působení v PBP přineslo mnoho, jak individuálních dovedností tak v přístupu k fotbalu a týmu.
 |
Jak byste zhodnotili průběh samotného finále? Tomáš: Myslím, že jsme byli ve finále lepším týmem, a to se ukázalo i na výsledkové tabuli, ale soupeř byl velmi kvalitní a uměli se pořádně nahecovat. Zápas jsme celou dobu kontrovali, ale bohužel jsme se nevyvarovali chybám, díky kterým jsme dostali touchdowny. To ale k fotbalu patří a většinou ani jeden tým nekončí s nulou.
Filip: Samotné finále se neslo v duchu mentální vyrovnanosti, už od rána bylo jasné, že na nic jiného jsme nečekali a že do toho musíme dát vše. Soustředěnost, emoce, chuť zvítězit, to vše se dalo v kabině vycítit. Na hřišti jsme předvedli parádní výkon jak offense, která nás podpořila mnoha touchdowny tak defense, kde jsme nedovolili soupeři skórovat v každém drivu, ba naopak. Celkový výsledek 46:19 byl jen tečkou za dominantní sezónou a ukázkou toho, že jsme opravdu fungovali jako tým. Obdržení poháru a zlaté medaile bylo nádherným završením sezóny.
 |
Honza: Věděli jsme, že finále sehrajeme se silným týmem, kterému se podařilo v prvním zápase nejednou zastavit naší offense a týmem, který disponuje kvalitní passovou hrou. Začínali jsme na příjmu a hned první drive se nám podařilo proměnit v touchdown a díky výborné práci obrany jsme se během chvíle opět dostali na míč. Během první čtvrtiny jsme vedli 19:0. Do poločasu jsme trochu polevili a skóre se posunulo na 25:12. Ovšem do konce zápasu se nám stále dařilo hýbat s míčem jednoduchými běhy a nebylo třeba vymýšlet nic zbytečně složitého, nicméně i u passů jsme měli úspěch. Obrana po celou dobu předváděla skvělý výkon včetně dvou zachycených míčů pro interception. Závěrečný stav finále 46:19 nám přinesl titul. Finále patřilo mezi nejlepší zápasy celé sezóny a my si užívali úžasný pocit z vítězství!
 |
Slovo závěrem. Něco co byste chtěli vzkázat. Tomáš: Moc děkuju Blades, díky kterým jsem se dostal k fotbalu. Nebýt jich, nebylo by to, co je dnes. A tím myslím to, že jsem měl možnost naučit se nové věci pod těmi nejlepšími trenéry a hráči v ČR. A zahrát si pod vlajkou černého pantera. Teď už mám zase v hlavě Blades a zimní přípravu s touhle partou bláznů co se honí za šišatým míčem. Jinak doufám, že vše půjde dobře a budu mít možnost zase si příští rok zahrát za PBP. GO BLADES! Filip: Na závěr bych chtěl poděkovat celému týmu PBP U19, celému coaching stafu, který nás dovedl k titulu, SC Blades za možnost si vůbec zahrát za PBP a samozřejmě mé rodinně, která mě ve všem podpořila. Honza: Na konec bych moc rád poděkoval trenérům, kteří nás vedli od začátku až do konce sezóny a po celou dobu odváděli výbornou práci, ale hlavně chci poděkovat lidem, bez kterých bych na tréninky do Prahy jezdit nemohl ať už díky finanční, nebo jakékoli jiné podpoře!
